8. Recenze knihy -- Do pátku bude vaše dítě jiné

Podtitul: Nikdy není pozdě

Autor: Dr. Kevin Leman

Rok vydání: 2010 (2008)

Vydavatel: Návrat domů, Praha ČR, http://www.navrat.cz (Revell)

Počet stran: 300

Webová stránka autora: http://www.lemanbooksandvideos.com

Jazyk vydání: anglický, český

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Si chcete osvojit metodu pro vybudování důslednější disciplíny a pomoci svým dětem přijmout více zodpovědnosti za důsledky svého chování.

„V kostce“…

Tato kniha předkládá velmi konkrétní, praktický akční plán k tomu, jak se stát lepším a důslednějším rodičem.

Hlavní myšlenky…

Vaším úkolem jako rodiče není vytvářet šťastné děti.

V naší kultuře zaznamenala role zodpovědnosti v životě dětí pokles a menší zodpovědnost se dětem toleruje.

Rodiče představují klíč ke změně dětského myšlení a jednání – to na nás klade nárok, abychom byli takovými rodiči, jakými chceme být.

Dlouhodobé zájmy rodičů zahrnují:

Postoj – jako rodiče musíte zůstat klidní – jdete příkladem.

Chování – očekávejte dobré chování a pokud se tak nestane, je třeba si klást následující otázky:

1) Proč dítě dělá to, co dělá?

2) Jak se já jako rodič cítím – pomáhají mé emoce a odpovědi dané situaci nebo jí spíše škodí?

3) Dělám z komára velblouda?

Charakter – charakter je to, jací jsme, když se nikdo nedívá. Naše děti toto získávají od nás (rodičů) a životních zkušeností. Povzbuďte to dobré a vyrovnejte se s negativy.

Učte své děti a přitom myslete na jejich dospělost – jaké chcete, aby v dospělosti byly.

Existují 3 typy rodičů:

Liberální – snaží se být se svými dětmi nejlepšími přáteli, jsou nedůslední při výchově a nikdy nedopustí, aby dítě selhalo

Autoritářští – mají vždy pravdu, křičí a vyhrožují, poskytují minimum svobody

Autoritativní – dávají na výběr, ponechávají děti, aby pocítily důsledky svých činů, jsou důslední, ve vztahu panuje vzájemný respekt.

První a druhý typ rodičů vyvolává vzpouru ze strany dětí, třetí typ představuje zlatou střední cestu, kde je hlavní důraz kladen na vztah a vše ostatní se považuje za méně podstatné.

Mluvte se svými dětmi s úctou.

Děti se snaží naplnit očekávání, která od nich máte – nebojte se očekávat mnoho.

Existuje rozdíl mezi hrdostí (dobrý pocit ze sebe sama) a sebeúctou.

Pilíře sebeúcty jsou:

Přijetí – děti touží po Vašem bezvýhradném přijetí – můžete jej projevit slovy nebo činy. Čím větší míru přijetí projevíte, tím méně jej děti budou hledat u svých vrstevníků.

Sounáležitost – vytvořte takový domov, který vyjadřuje sounáležitost – dejte členům rodiny možnost hlasovat, poslouchejte, podporujte se navzájem, najděte si na sebe čas, setkávejte se u večeře, jezděte na společné dovolené.

Kompetentnost – přeneste na děti zodpovědnost – budou hrdé na výsledky svých činů.

Chvála není pro děti dobrá – vytváří spojení mezi sebeúctou dítěte a tím, co dělá – jak „dobré” je. Namísto chvály své dítě povzbuďte – zdůrazněte to, co udělalo a ne to, jaké je. Chvála zpravidla vyznívá neupřímně a spojuje „dobro“ či „chytrost“ dítěte s tím, jak dítě vykoná daný úkol. Děti potřebují vědět, že jsou přijímány za všech okolností.

Kroky…

Chcete-li po svých dětech, aby něco udělaly,

Řekněte to jednou

Otočte se zády

Odejděte

3 hlavní strategie vedoucí ke změně chování:

Nechte realitu, aby převzala vzdělávací roli – přirozený průběh věcí zpravidla představuje dostatečnou disciplínu.

Naučte se spíše odpovídat než oponovat – neodpovídejte bez rozmyslu a nedovolte, aby emoce převálcovaly to dobré ve vás.

Není-li dokončeno „A“, nenastane „B“ – neuchylujte se k dalšímu kroku, nebyl-li naplněn váš požadavek.

Dávejte dětem úkoly odpovídající jejich věku – poskytováním takovýchto zkušeností, kdy děti přebírají vlastní podíl a učí se zodpovědnosti, vytváříte v dětech zdravou sebeúctu.

10 nejlepších způsobů jak pomoci dětem, aby se vyvíjely dle vašich představ:

10. Buďte 100% důslední.

9. Vždy dodržte, co jste slíbili.

8. Odpovídejte, nestavte se proti.

7. Počítejte do 10 a ptejte se sebe sama „Jak by se mé „staré já“ zachovalo v této situaci? Jak se zachová mé „nové já“?

6. Nikdy svým dětem nevyhrožujte.

5. Nikdy se nerozčilujte.

4, Nevyslovujte ultimáta.

3. Ptejte se sebe sama „Čí je to problém?”

2. Nemyslete si, že se špatné chování samo napraví.

1. Udržujte si šťastný výraz, i když se cítíte jinak.

Citace…

„Klíčem ke změně vašeho dítěte je změna vašeho postoje.” (str. 39)

„Každé dítě někdy neuspěje, udělá chybu a uvede vás do rozpaků. Nemusíte se však těmito jeho neúspěchy donekonečna zaobírat. Usměrněte chování a život jde dál. Co je z dlouhodobého hlediska nejdůležitější, je charakter vašeho dítěte.“ (str. 44)

Různé…

Chcete-li se stát rodičem, jakým chcete být, pak se podívejte na popis jednotlivých dní, které ukazují, co byste měli udělat.

Pondělí

1. Pozorujte, co se u vás doma děje. Které oblasti ve vztahu s dítětem vás nejvíce trápí?

2. Přemýšlejte o tom, jak byste chtěli věci změnit.

3. Rozhodněte se vzít věci do svých rukou.

4. Očekávejte, že se stane něco velkého.

Úterý

1. Jaký je váš vztah k vašim dětem?

2. Jak vaše chování odhaluje vaše postoje?

3. Jaké změny v chování vůči svým dětem musíte udělat?

4. Pro jaký povahový rys byste chtěli být ceněni? Jak toho lze dosáhnout?

Středa

1. Jaký typ rodičovství používáte?

2. Jak na tento typ rodičovství reaguje vaše dítě?

3. Jak můžete svůj rodičovský styl změnit, aby byl vyrovnanější?

4. Jakým způsobem můžete zlepšit vztahy u vás doma?

Čtvrtek

1. Jak můžete svému dítěti projevit bezvýhradné přijetí?

2. Jak můžete ve své rodině zdůraznit sounáležitost?

3. Jakým způsobem (způsoby) můžete pobídnout své dítě ke kompetentnosti?

4. Přemýšlejte o rozdílu mezi chválou a povzbuzením. Co povzbudivého byste dnes svému dítěti mohli říci?

Pátek

1. Projděte si základní principy.

2. Označte si velké úkoly, s nimiž se chcete vypořádat.

3. Rozmyslete si, jak obvykle reagujete a jak budete reagovat nyní.

4. Připravte se, pozor, začínáte!

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

V této knize jsem našla několik věcí, které mě přiměly zastavit se, zamyslet se a hodnotit můj způsob výchovy dětí. Velmi se mi líbí princip, že „B“ nenastane, pokud není splněno „A“. Je pravda, že „B“ podstatně lépe funguje v případě, že jde o něco, co děti skutečně chtějí udělat, např. jít na návštěvu ke kamarádovi. Stále přemýšlím o tom, jak to udělat, když „B“ není něco, k čemu jsou děti motivovány, ale přemýšlení o přirozených důsledcích nesplnění „A“ v tomto případě velmi pomáhá.

Další věc, kterou nyní dělám, je, že říkám věci jen jednou a poté odcházím. Také se učím, že někdy je třeba klást požadavky v době, kdy děti nejsou uprostřed nějaké činnosti. Případně požadavek vyslovím a domluvíme se na době (ve velmi blízké budoucnosti), kdy ho děti mají splnit.

V neposlední řadě se snažím pracovat na koncepci povzbuzení versus chvála. Velmi se mi líbí myšlenka podpoření činů a úsilí, které do něj děti vložily, namísto směřování chvály na ně samé. Děti se tím učí dělat věci pro sebe a ne proto, aby se zalíbily druhým. Pozornost se tak věnuje danému úkolu a úsilí. Skutečně mě to přimělo zastavit se a přemýšlet o tom, co chci říci a jak to říci.

9. Recenze knihy -- Zdravý spánek, šťastné dítě

Autor: Dr. Marc Weissbluth

Rok vydání: 2003

Vydavatel: Ballantine Books, pobočka Random House, Inc.

Strany: 507

Webová stránka autora: NA

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Chcete, aby se vaše dítě naučilo samostatně usínat.

„V kostce”…

Dr. Weissbluth je dětský lékař, jehož kniha se opírá o rozsáhlý výzkum spánkového režimu dětí a objasňuje význam adekvátního spánku pro zdravý vývoj novorozenců a kojenců. Kniha popisuje různé metody, jak naučit malé děti samostatnému usínání.

Hlavní myšlenky…

Správné spánkové návyky se nerozvíjejí samy od sebe. Jako rodiče můžeme tento zásadní proces ovlivnit jak pozitivním, tak negativním způsobem.

Nedostatek spánku má vliv na následující činnosti: učení, rozvoj sociálních dovedností, pozornost, podrážděnost, impulsívnost, úroveň aktivity a schopnosti přizpůsobit se změnám.

Nejlepší doba pro usínání je tehdy, kdy dítě začíná jevit známky ospalosti. K příznakům dětské ospalosti patří snížená aktivita, pomalejší pohyby, méně hlasitá komunikace, pomalejší sání, opadnutí zájmu o okolní prostředí, snížení zrakových vjemů a zívání.

Mezi příznaky přetažení dítěte patří neklid, mnutí očí a podrážděnost.

Spánkové rituály jsou důležité proto, aby se dítě před spánkem uvolnilo. Tyto činnosti by měly být prováděny před každým spánkem ve stejném pořadí, např. čtení pohádky, zpívání, houpání v křesle, koupání, krmení a/nebo masáž.

Odpočinuté děti spí lépe než děti unavené.

Trendem současné doby je mít „flexibilní“ dítě, které v kteroukoli denní hodinu bereme všude s sebou. Dalším jevem je, že zapisujeme malé děti do mnoha zájmových kroužků a zatěžujeme je velkým množstvím činností, které nerespektují jejich spánkové potřeby. Denní program dítěte se jistě neobejde bez drobných změn a odchylek, pro dítě (a nakonec i pro rodiče) je však mnohem prospěšnější, pokud se mu dostává přiměřeného kvalitního spánku, a to jak ve dne, tak v noci.

Kroky…

1. Metoda ignorace, „uplakání do usnutí“, utišení pláče:

Tato metoda spočívá v tom, že po uložení dítěte k spánku ho rodiče nechají plakat tak dlouho, dokud neusne.

Při prvním pokusu o aplikaci této metody zpravidla dochází ke krátkodobému zvýšení intenzity pláče.

Úspěch se dostaví dříve než u ostatních metod.

2. Kontrolovaný pláč, částečná ignorance či stupňované utišení pláče:

Nechte dítě 5 minut o samotě, poté se vraťte a pokud stále pláče, utište ho.

Nechte dítě o samotě 10 minut, pokud nadále pláče, utište ho.

Začne-li dítě po vašem odchodu opět plakat, vydržte 15 minut a poté se vraťte a utište ho.

Opakujte celý proces, přičemž po každém konejšení přidejte dalších 5 minut, dokud dítě neusne.

Tuto metodu lze rovněž přizpůsobit tak, že prodloužíte dobu návratu za účelem utišení dítěte jednou za pár dní o 5 minut.

3. Zkontrolujte dítě a utište ho:

Pokud dítě pláče poté, co ho necháte samotné v postýlce, můžete se k němu vrátit a uklidnit ho například hlazením po bříšku či houpáním postýlky, ale neberte dítě do náruče.

Tato metoda je obtížná, protože utišit dítě, aniž byste ho zvedli do náruče, může být náročné.

Současně se může stát, že se děti naučí déle plakat, aby přivolaly k postýlce rodiče.

Citace…

„Začnete-li s nácvikem spánku brzy, podaří se vám vyhnout problémům.“ (str. 12)

„Občasné vynechání spánku po obědě patrně nebude mít žádné následky. Stane-li se to však pravidlem, může se stát, že vaše dítě bude spánek odmítat častěji a jeho přetaženost bude velmi obtížně zvládnutelná.“ (str. 23)

„Dobře odpočinuté děťátko se správnými spánkovými návyky se probouzí veselé a šťastné. Unavené dítě se probouzí mrzuté.“ (str. 57)

„Nikdy nebuďte spící dítě.” (str. 108)

„Čím více odpočatí jste, tím snadněji usnete a spíte. Čím unavenější jste, tím je spánek obtížnější.“ (str. 118)

„Pocity vzteku vůči plačícímu dítěti vás mohou poněkud vyděsit – mít takové pocity je však normální. Můžete mít své dítě velmi rádi a současně nenávidět jeho pláč před spaním. Každý rodič občas zažívá protichůdné pocity ve vztahu ke svému dítěti.” (str. 159)

„Nechat dítě „vyplakat“ není jediný možný způsob, jak ho naučit samostatně usínat. Miminka i větší děti se naučí usínat za předpokladu, že jejich rodiče budou dbát na správné načasování, klidný spánek a důslednost v konejšení jejich pláče.“ (str. 229)

„Nejrozšířenější obavou, která nedovoluje rodičům uložit dítě večer ke spánku dříve, je, že dítě bude příliš brzy ráno vstávat. Ve skutečnosti je pravý opak pravdou. Díky včasnému uložení ke spánku bude dítě spát déle, pozdní uložení ke spánku bude mít naopak za následek příliš časné vstávání. Mějte na paměti, že spánek vyvolává spánek. Není to logické, ale je to biologické.“ (str. 280)

„Únava způsobuje zvýšenou aktivitu. Proto je pro přetažené dítě obtížnější usnout či setrvat ve spánku nebo obojí.“ (str. 292)

Statistiky a zajímavá fakta…

20% miminek trpí nadměrnou mrzutostí či kolikami.

„Zveřejnění průzkumu prováděného u dětí ve věku od sedmi do dvaceti sedmi měsíců ve skutečnosti prokázalo, že pokud se rodiče drželi instrukcí a nepodlehli pláči svých dětí (tato technika se nazývá ‚utišení‘), pocit jistoty malých dětí následkem toho výrazně vzrostl a matky byly méně nervózní.“ (str. 275)

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Pomalu jsem začínala podléhat depresi a byla jsem nesmírně vyčerpaná v důsledku potíží, které moje dítě mělo s usínáním a se spánkem během noci i ve dne. Po přečtení této knihy (a vracím se k ní znovu a znovu) si mnohem více věřím a dokáži se s potížemi lépe vypořádat. Jsem si vědoma toho, že své dítě nemohu mít zcela pod kontrolou a i nadále občas mívá „špatnou noc“. Podařilo se mi však lépe porozumět tomu, jak zlepšit jeho spánkový režim a poradit si se specifickými poruchami spánku. Možná se nám nikdy nepodaří dosáhnout dokonalého spánku, ale mohu se alespoň opřít o spolehlivé a systematické rady pro případ, že se potíže znovu objeví.

10. Recenze knihy -- Jak děti vychovávají své rodiče

Autor: Dan B. Allender, Ph.D.

Rok vydání: 2003

Vydavatel: WaterBook Press

Počet stran: 217

Webová stránka autora: http://www.thepathlesschosen.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Máte pocit, že dobré rodičovství je nedosažitelné, nebo se toužíte zbavit neefektivních rodičovských návyků.

„V kostce“…

Naše děti nás vychovávají prostřednictvím toho, jak my vychováváme je.

Hlavní myšlenky…

Rodiče spoléhají na pravidla a principy a horlivě se snaží dělat všechno správně. Metody však nedají vašim dětem to, po čem touží nejvíc: vědomí, že jsou jedinečné, hluboce milované a že z nich máte vy i Bůh radost.

Kroky…

Uznejte, že vaše děti vás ve skutečnosti naučí víc než vy je.

Buďte vděční za své děti i za zralost, které díky nim dosáhnete. Využijte toto období, smiřte se se svou vlastní nedostatečností a skutečně naslouchejte hlasu svých dětí.

Místo abyste se neustále snažili aplikovat na své děti nějaká pravidla, při řešení složitých situací usilujte o to, své dítě „přečíst“. Každé z dětí bude vyžadovat v rámci svých jedinečných zápasů vaši flexibilitu.

Zralosti nelze dosáhnout bez zkoušek. Pokud pochopíme, že naše utrpení bude řídícím faktorem života, můžeme své děti učit tím, že jim upřímně odhalíme své zápasy. Dávejte si pozor na nutkání předstírat radost coby cestu k úspěchu a na vštěpování postoje, že nejvyššími hodnotami v životě jsou štěstí a produktivita.

Nemůžeme se držet falešné představy, že správné působení nám zajistí pozitivní výsledky. Místo toho musíme dovést své děti na rovinu, na které budou moci zahlédnout Boží charakter, zejména Jeho milosrdenství a sílu.

Všechny děti se přirozeně ptají: „Jsem milovaný/-á?“ a „Mohu si dělat věci po svém?“ Na tyto otázky nemůžeme odpovědět správně, pokud jsme na ně sami nenašli odpověď. Jestliže se obrátíte na Boha, odpoví vám: „Ano, jsi milovaný/-á, víc než můžeš kdy pochopit“ a „Nemůžeš si dělat věci po svém. Pokud ale půjdeš po mé cestě, najdeš to nejhlubší uspokojení, jaké může tvé srdce kdy poznat.“ (Za mnoha záchvaty hněvu a vzteku našich dětí se v podstatě skrývá jedna ze zmíněných otázek, a proto se musíme soustředit a dětem naslouchat.)

Autor v souvislosti se dvěma základními otázkami našich dětí „Mohu si dělat věci po svém?“ a „Jsem milovaný/-á?“ poukazuje na nejčastější odpovědi rodičů. Tyto odpovědi bývají nebezpečné a ponižující, upjaté a hloupé, přezíravé a rezervované nebo se za nimi skrývá síla a radost. Autor zdůrazňuje, že právě posledně jmenované odpovědi prospějí vašemu dítěti nejvíc.

Hlasy našich dětí bývají překřikovány dalšími dobře míněnými hlasy našich rodičů, médií, školy, církve a přátel. Mnohé z nich odkrývají naše vlastní nezhojené rány a zatemňují naši vděčnost a radost. Musíme zapojovat své děti do dění, aniž bychom se cítili nuceni opravovat svou minulost.

V případě rodičovství nelze vždy uplatnit rychlé nápravné postupy. Musíme najít způsob, jak se smířit s tajemstvím protikladných sil demonstrovaných Bohem: intimity a individualismu, síly a milosrdenství. Dokonce i navzdory naší bezprostředně hrozící neschopnosti odrážet Boží charakter se setkáváme s Jeho něžností, a tak rozvíjíme svou jedinou naději, jíž je obrátit svou tvář k Tomu, který nás dokáže dokonale milovat.

Tím, že pobýváme v hlubší realitě Boží milosti, Jeho charakter nám začíná poskytovat rámec bezpečí a svobody. Právě v tomto pravém bezpečí budou naše děti schopné směle spočinout a poklidně si hrát.

Tím, že si se svými dětmi hrajeme, vštěpujeme jim schopnosti, charakter a kontext potřebný k tomu, aby prakticky prožívali své Bohem dané povolání. Proces, kdy si spolu správně hrajeme, je důležitější než výsledek.

Citace…

„Jedním z problémů je, že se soustřeďujeme na děti až příliš. Utrácíme příliš mnoho peněz a věnujeme příliš mnoho času aktivitám v jejich zájmu, soupeřícím s jednoduchou a skutečnou vděčností, kterou bychom měli ve vztahu ke svému dítěti cítit. Peníze a čas věnovaný tomu, že vláčíme děti na [různé akce] a mnoho dalších zpropadených aktivit, v nich vyvolávají dojem, že na to mají nárok, a v rodiči probouzejí pocit, že jeho dítě z něj vysává veškerou energii, čas a peníze.“ (str. 7)

„Ze surovin, které nám předali naši rodiče, potřebujeme vytvořit něco naprosto nového. Naše děti žijí v jiném světě, a pokud se máme naučit, jak je dobře vychovávat, musíme naslouchat jejich hlasu.“ (str. 69)

Různé…

I když autor nenabízí řešení v postupných krocích, uvádí, že jeho rodičovský záchranný systém spočívá ve formulaci zřejmé skutečnosti. Například když jeho dospívající dcera plakala, zaklepal na dveře jejího pokoje se slovy: „Slyšel jsem pláč. Dveře byly zavřené. Teď nepláčeš, ale mračíš se. Vím, že soukromí je pro tebe důležitější než jídlo. Teď děláš obličeje a vystrkuješ spodní ret dál, než kam ti sahá nos.“ To ji nakonec odzbrojilo. Už jsem to zkusila se svým čtyřletým synem a obvykle to dopadne tak, že se začne usmívat a je otevřenější.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Danova upřímnost, co se týče jeho vlastních selhání, je působivá a osvěžující. Motivuje mě k tomu, pokorně hledat Boží pomoc, zatímco poznávám mnoho nových skutečností o Jeho lásce a milosrdenství vůči mně. Kniha obsahuje řadu dalších příběhů a anekdot.

English

11. Recenze knihy -- Jak vytvořit zdravou a šťastnou rodinu

Autor: Jim Burns, Ph.D.

Rok vydání: 2001

Vydavatel: Word Publishing

Počet stran: 188

Webová stránka autora: http://www.youthbuilders.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že …

Chcete vychovávat své děti k vyššímu sebevědomí a zároveň přenést na příští generace trvalý odkaz lásky a zdraví. Tato kniha vás ubezpečí, že žádná „perfektní“ metoda pro rodičovství neexistuje a že většina rodičů si ve výchově dětí a rodičovství vede velmi dobře, jen o tom neví.

„V kostce”…

Existuje 10 rodinných zásad, které fungují. 1. Buďte své rodině vždy oporou, 2. Vyjadřujte přízeň, laskavost a podporu, 3. Budujte zdravé morální zásady a hodnoty, 4. Disciplína a důslednost, 5. Zbavte se bez milosti stresu, 6. Komunikace je klíčová, 7. Pro pevná rodinná pouta je zásadní hra, 8. Milujte svého partnera, 9. Nejlepší věci v životě nejsou věci, 10. Povzbuďte duchovní růst své rodiny.

Hlavní myšlenky …

Rodič vyjadřuje přízeň, laskavost a podporu. Od svých dětí neustále vyžadujeme kázeň, zároveň je však neponižujeme ani nezesměšňujeme. Komunikace je klíčem – důraz je kladen více na interakci jako takovou než na její výsledek, základem je dobrý vztah a nikoli obsah sdělení. Při komunikaci s dětmi musí být rodiče vždy otevření a jednotní.

Hra, humor a zábava jsou pro zdravou a šťastnou rodinu zásadní. Společná hra nám poskytuje hlubší pocit sounáležitosti. Rodiče musí aktivně pracovat na tom, aby se tento pocit stal hlavním cílem rodiny.

Láska k partnerovi a její vyjádření před dětmi je optimálním faktorem pro výchovu sebevědomého dítěte. Vaše manželství se může stát největším rodinným vkladem.

Finance mohou rodinu zničit, proto dbejte na to, aby se peníze nestaly ve vašem životě předmětem úspěchu. Naučte se utrácet méně než vyděláte, nepřekračujte rodinný rozpočet, nevytvářejte si dluhy a upozaďte věci, po nichž toužíte. Buďte věrnými správci vlastních prostředků a uvědomte si, že vlastníkem všeho je Bůh, který nám pouze půjčuje věci, z nichž se můžeme radovat.

Nejlepším způsobem k dosažení disciplíny je důslednost. Cílem disciplíny je naučit děti zodpovědnosti a ne jen slepému poslouchání. Nechceme své děti ovládat. Chceme je ovlivnit příkladem vlastního chování.

Chceme-li vytvořit šťastnou a zdravou rodinu, je třeba z rodinného života vyškrtnout stres. Všichni si potřebujeme ve svém programu vytvořit prostor, který nám umožní trochu se nadechnout tak, abychom své závazky nepřeháněli a nedostali se do krizových situací. Krizové situace, vznikající na základě příliš velkého množství činností, jsou velmi nebezpečné a mohou ohrozit rodinný život. Vzájemné vztahy se tímto životním stylem naruší a všichni členové rodiny budou trpět citovou vyprahlostí.

Čas strávený s Bohem je klíčem k tomu, aby se člověk stal dobrým rodičem a předal trvalý odkaz do budoucna. Modlete se se svým partnerem za svou rodinu, pomůže vám to nalézt v životě skutečné priority a věci, které jsou opravdu důležité. Zaměřte se na rodinný duchovní život společně strávenými zbožnými chvílemi, modlete se společně a vytvořte si rodinnou ústavu. Rodinná ústava je písemný seznam tužeb, hodnot a postojů vaší rodiny.

Kroky (které můžete podniknout) …

Každých šest měsíců by rodiče měli naplánovat den, jenž se bude vymykat běžnému režimu a pomůže jim strávit více času s každým ze svých dětí. Zmapujte si rozvrh činností každého dítěte a rozhodněte, do čeho se chcete zapojit. Nezapomeňte vzít v úvahu kulturní vlivy a na následujících 6 měsíců si vytvořte program rozvoje morálních zásad, vztahů/přátelství, zdraví a duchovního růstu svého dítěte.

Udržujte komunikaci tím, že si každý den najdete čas promluvit si s dítětem a naslouchat mu.

Rozhodně omezte ty rodinné činnosti, které vás nutí zvládnout více činností a věnujte se spíše vztahům než činnostem.

Buďte důslední, pokud jde o disciplínu a neobviňujte se, pokud občas selžete.

Citace …

„Ve snaze vybudovat pevná rodinná pouta rodiče často vyhledávají nejnovější trendy. Odpověď je přitom velmi jednoduchá a leží na dosah ruky. Investujte čas a energii a buďte tu pro své děti. Výsledkem je naděje a jistota pro všechny.“ (str. 12)

„Většina odborníků na rodinné otázky tvrdí, že rodina, která se společně modlí, spolu i zůstane. Já bych k tomu dodal, že rodina, která si společně hraje, bude mnohem šťastnější a zdravější.“ (str. 122)

Statistiky a zajímavá fakta…

„Pokud umožníte svým dětem, aby začali chodit na rande ve věku 12 let, 91% z nich okusí sexuální styk před svým 18. rokem. Pokud jim randění umožníte až ve věku 16 let, sníží se toto procento na 20%.“ Str. 39

Různé …

Autor knihy Jim Burns je křesťanský psycholog, který pracoval s mnoha rodinami, jež se ocitly v krizi. Média mají převážně tendenci prezentovat ve vztazích rodičů a dětí negativní otázky, na celém světě však existují tisíce a tisíce rodin, které jsou velmi úspěšné a dokáží zvládnout rodinné záležitosti pozitivním způsobem.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství …

Tato kniha mi skutečně pomohla zjednodušit náš rodinný život. Vždycky jsem si přála, aby můj život byl jednodušší a méně chaotický, ale měla jsem pocit, že musíme dělat všechno to, co dělají ostatní. Tato kniha mi dovolila se zastavit a začít dělat to, co je nejlepší pro mou rodinu a nesnažit se pouštět se do všeho. Díky menšímu počtu činností jsme teď všichni vyrovnanější a máme více času vzájemně si užívat to, čemu se každý z nás věnuje. Vztahy jsou mnohem důležitější než to, co v daný moment děláte.

English

12. Recenze knihy -- Kouzlo lásky a logiky v raném dětství

Autor: Jim Fay & Charles Fay, Ph.D.

Rok vydání: 2000

Vydavatel: Love and Logic Institute, Inc.

Počet stran: 165

Webová stránka autora: http://www.loveandlogic.com

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Máte dítě v předškolním věku a chcete se naučit vychovávat ho konstruktivně a láskyplně.

„V kostce“…

Vychovávejte dítě tak, aby mělo dobrý pocit ze sebe sama.

Vytvořte si s dítětem pevné pouto založené na lásce a důvěře.

Dovolte svému dítěti dělat spoustu chyb a poučit se z nich již v útlém věku.

Umožněte svému dítěti, aby si vyzkoušelo praktické řešení problémů.

Hlavní myšlenky…

Prvních šest let života dítěte je nejdůležitějších pro jeho kognitivní, emocionální a behaviorální rozvoj. Rodiče mohou svým dětem poskytnout zásadní informace prostřednictvím čtyř základních kamenů Love and Logic:

(1) Vybudujte sebeposouzení dítěte – sebeposouzení rovná se chování dítěte. Pokud ze sebe mají děti dobrý pocit, existuje vysoká pravděpodobnost, že se budou dobře chovat. Ukažte dětem, že je dokážete zvládnout bez velkých problémů. Děti si z toho vezmou myšlenku, že „Když mě rodiče dokáží tak snadno zvládnout, určitě jsem v pohodě!“ Pokud hněv a frustraci nahradíte milými slovy a důrazným, nicméně laskavým přístupem, posílíte tak vlastní sebeposouzení dítěte.

(2) Podíl na přebírání kontroly – dejte dětem na výběr ve věcech, které nepůsobí potíže ostatním a odehrávají se v rámci pevně stanovených hranic, které dodávají dětem pocit, že přebírají kontrolu nad vlastním rozhodováním. Rodiče mohou takto například učinit „vklad“ do dětské „kontrolní banky“ položením jednoduchých otázek typu „Chceš k snídani raději mléko nebo džus?“ Sestavte si seznam věcí, v nichž můžete svým dětem dát na výběr. Klíčem k podílu na přebírání kontroly je, že se jako rodiče ujistíte o tom, že výběr, který dítěti nabízíte, vyhovuje i vám a že jste schopni splnit všechny varianty volby dítěte. Pokud dítěti během dne dáváte na výběr mezi vícero možnostmi, posilujete tak jeho „banku výběru“. Když pak potřebujete z této „banky“ „vybrat“ nebo něco požadujete, bude dítě lépe spolupracovat.

(3) Před vysvětlováním důsledků projevte velkou dávku empatie – Snažte se na chyby svých dětí nahlížet jako na příležitost k učení. Rodiče, kteří mají na paměti lásku i logiku, vědí, že frustrace ze špatného výběru pomáhá dětem vyhnout se chybám. Když k chybě dojde, zajistěte, aby věc měla láskyplný průběh. Cena za chyby u malých dětí je podstatně nižší než cena za chyby u adolescentů. Ocitnete-li se se svým dítětem v potencionální „situaci, kdy se dítě má poučit“, je třeba si klást tyto otázky: a) Může si mé dítě ublížit, pokud se dopustí chyby? (b) Jak se mé dítě z této situace poučí?

(4) Podíl na přemýšlení – Pokaždé, kdy se vaše dítě dostane do potíží nebo udělá chybu, stavte se k této situaci jako k příležitosti k ponaučení. Nechte ho, aby o situaci přemýšlelo více než vy sami. Čím více empatie a pochopení projevíte, tím více přimějete dítě, aby přemýšlelo o nepříjemnostech, které si způsobilo. Čím více hněvu a frustrace projevíte, tím méně bude dítě o situaci přemýšlet – a tím méně se naučí řešit své vlastní problémy.

Kroky…

Podíl na rozhodování

Pokud vše probíhá hladce, přenechejte 99% výběru z možností na dítěti; sledujte, kolik takových “vkladů” během dne zvládnete.

Dávejte na výběr jen v případech, které nejsou nebezpečné a nepůsobí potíže ostatním.

Dávejte na výběr ze dvou možností, s nimiž oběma souhlasíte.

Pokud si dítě nezvolí během 10 sekund žádnou možnost, proveďte výběr za něj.

Vynutitelná prohlášení

Říkejte dětem pouze takové věci, které dokážete vymáhat. Pokud dítě opakovaně žádáte, aby udělalo něco, co nedokážete vymáhat, poškozujete si svou autoritu. Například, namísto opakované žádosti typu „Seber si svoje hračky“ zkuste vynutitelné prohlášení typu „Klidně si seber ty hračky, s nimiž si chceš hrát zítra. Ostatní hračky posbírám já a ty si jejich vrácení budeš muset odpracovat domácími pracemi.“

Stanovte hranice a dodržujte je

U malých dětí, které nerozumějí jazyku, jednoduše změňte jejich polohu. Příklad – dítě sedí ve vysoké židličce a začíná házet jídlem. Použijte empatický výraz typu „ach jo“ nebo „škoda“, následně vyndejte dítě ze židličky a řekněte „Večeře skončila, zdá se, že je čas jít spát.“

U starších dětí rezervujte svou pozornost na šťastné okamžiky. Pokud má dítě záchvat vzteku nebo zlobí, řekněte mu, že je třeba, aby strávilo nějaký čas ve svém pokoji. Dítě zůstane v pokojíčku tak dlouho, dokud se neuklidní. Rodič by měl být poblíž a jakmile se dítě uklidní, měl by vstoupit do pokoje, obejmout dítě a říci „To bylo nepříjemné. Budeš už teď milý?“ Pokračujte ve své předchozí činnosti a již se k jeho chování nevracejte. Dítě se brzy naučí, že je mnohem zábavnější, když se chová dobře, než když zlobí.

Nejlepší je zvolit si jednu frázi a používat ji opakovaně v případech, kdy se něco přihodí, takže dítě ví, co bude následovat, jakmile uslyší „ach jo“ nebo „to je nepříjemné“.

Namísto výhrůžek či varování, řekněte “ach jo” a přejděte k činu.

Toto nelze aplikovat u kojenců či malých dětí v případě, že je nutné uspokojit jejich potřeby.

Jemně odveďte nebo odneste dítě do jeho pokoje.

Řekněte, „Až budeš připraven chovat se mile, můžeš klidně přijít“.

Nezačněte dítě kárat, jakmile přijde; projevte mu náklonnost a začněte znovu tam, kde jste přestali.

Když se děti chovají dobře, užívejte si s nimi.

Citace…

„Když se nás lidé ptají ‚Kdy můžeme začít používat Love and Logic s našimi dětmi?‘ odpovídáme ‚Začněte již od miminka … začněte, když jsou roztomilé, aby jim to vydrželo!‘“ (str. 30)

„Když se děti předvádějí, pak to, co říkají ve skutečnosti znamená ‚Prosím, projev mi svou lásku tím, že mi stanovíš určité hranice!‘“ (str. 31)

„Chcete-li aby vaše děti měly vlastní vnitřní kontrolu a vnitřní svobodu, musíte jim nejprve poskytnout vnější kontrolu.“ (str. 54)

Statistiky a zajímavá fakta…

Schopnost dítěte milovat a respektovat sebe sama i ostatní je primárně určena tím, jak dalece byly v průběhu prvních dvou let jeho života naplněny jeho základní potřeby.

Jak kniha ovlivnila mé rodičovství…

Po přečtení knihy je teď mnohem méně pravděpodobné, že jako rodič budu na zlobení svého dítěte reagovat hněvem, frustrací a zoufalstvím. Mám pocit, že dokáži vhodně odpovídat na potřeby své dcery a zajistit tak rozvoj jejích návyků, které zaručí její vývoj ve zdravou, produktivní a milující lidskou bytost.

English

13. Recenze knihy -- Jak vyzrát na dítě

Podtitul: Poskytněte svému miminku dar nočního spánku

Autor: Gary Ezzo

Rok vydání: 2001 (přepracované & rozšířené)

Vydavatel: Parent-Wise Solutions, Inc.

Počet stran: 252

Webová stránka autora: http://www.gfi.org

Jazyk vydání: anglický

Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…

Se chcete připravit na příchod svého miminka a získat informace o tom jak a kdy ho nakrmit, jaké činnosti mu připravit, když je vzhůru a jak ho přimět ke spánku.

„V kostce“…

Podle tohoto konceptu dokáže většina miminek ve věku 8-10 týdnů spát 6-9 hodin vcelku (v noci). Z toho vyplývá, že děťátko dokáže spát celou noc vcelku brzy, a může se tak vyspat i maminka. Tento koncept je vypracován pro období od narození do 6 měsíců věku dítěte.

Hlavní myšlenky…

Od narození do 8 týdnů kojíte své dítě každé 2,5 až 3 hodiny, počítáno od ZAČÁTKU jednoho kojení do začátku dalšího.

V průběhu 24 hodin tak kojíte dítě 8krát.

K tomu připočítejte další kojení, které potřebuje dítě nebo vy (potřeba stimulace tvorby mléka či úlevy přeplněných prsů).

Neuspávejte dítě houpáním, ale položte ho do kolébky, když je vzhůru, aby se naučilo usnout samo.

Kroky…

Existují 3 základní činnosti, které je třeba si při používání následujícího rozvrhu zapamatovat, a to v uvedeném pořadí: doba kojení, doba bdění a doba spánku.

Toto je příklad 3hodinového intervalu pro získání představy, jak rozvrh funguje. Potřebuje-li vaše dítě interval 2,5 hodiny místo plných 3 hodin, upravte tento rozvrh podle potřeb SVÉHO dítěte. CELKOVÁ doba, kdy je dítě vzhůru, včetně kojení, by měla být 90 minut, přičemž spánek trvá rovněž 90 minut, což dohromady dává 3 hodiny. Jak dítě poroste, tato doba se postupně upraví na 4 hodiny, přičemž se prodlouží doba bdění. Ve věku 24 týdnů (8 měsíců) dítěte bude tento rozvrh odpovídat modelu rodinného stravování: snídaně, oběd, večeře.

Trvalo mi několik týdnů, než se mi podařilo vše sjednotit. Buďte trpěliví a vytrvalí!

Zde je příklad rozvrhu dne. Upravte si časy podle svých potřeb a ZAČNĚTE kojením miminka, poté přičtěte 2,5 až 3 hodiny.

Brzy ráno: 7:00 hod.

1. Krmení: Vezměte děťátko do náruče a začněte ho krmit (z prsu nebo z láhve, z hlediska tohoto programu to není důležité, děti však preferují kojení). Po 15-45 minutách kojení z jednoho prsu (nebo v polovině vypité láhve) děťátko nechte odříhnout. Poté začněte krmit z druhého prsu (nebo mu dejte dopít zbytek láhve). Poté opět nechte odříhnout. Dle potřeby vyměňte plínku, není-li třeba, udržujte děťátko během krmení vzhůru, aby se vydatně najedlo.

2. Bdění: Houpejte děťátko a zpívejte mu. Položte ho do postýlky a nechte ho sledovat hračky nad postýlkou.

3. Spánek: Uložte děťátko ke spánku do postýlky (zajistěte tmu a klid).

Dopoledne: 10:00 hod.

1. Krmení: Nakojte miminko z prsu, z něhož jste naposledy kojila během předchozího krmení, nebo mu dejte láhev s mlékem. Dodržte instrukce k odříhnutí (viz výše) a vyměňte plínku dle potřeby.

2. Bdění: Uložte děťátko do kočárku a vezměte ho na procházku, na návštěvu k sousedům či na jiné pochůzky. Doufejte, že zůstane vzhůru.

3. Spánek: Uložte děťátko do postýlky.

Odpoledne: 13:00 hod.